Bolest zad řeší občas skoro každý. Někdo jen občas po dlouhém sezení, jiný skoro pořád. Často slýchám větu: „Ono to zase přejde.“ A někdy skutečně přejde. Jenže ne vždy.

Záda reagují na to, jak se hýbeme, jak sedíme, kolik toho během dne zvládneme i jak jsme ve stresu. Když se bolest objeví po větší námaze může být mírná a může během pár dnů sama odeznít. Většinou není důvod k panice. Tělo si v takových situacích často poradí samo, zvlášť když mu dáme prostor k pohybu a trochu úlevy.

Problém nastává ve chvíli, kdy bolest nezmizí. Když se vrací pořád dokola, postupně se zhoršuje nebo začne zasahovat do běžného dne. Najednou je nepříjemné sedět, člověk si hlídá každý pohyb.

Fyzioterapie v takových případech není o univerzálních cvicích, ale o hledání souvislostí. Dívám se na to, jak člověk stojí, sedí, hýbe se, jak jeho tělo reaguje na běžnou zátěž. Často se ukáže, že místo, které bolí, není skutečným zdrojem potíží. Cílem není jen ulevit od bolesti, ale pomoct tělu znovu fungovat přirozeně a bez zbytečného napětí.

Mnoho lidí přichází až ve chvíli, kdy už bolest výrazně omezuje jejich život. Často s tím, že „to takhle vydrželi už dlouho“. Přitom platí, že čím dřív se problém začne řešit, tím jednodušší obvykle bývá návrat k normálnímu pohybu a menšímu diskomfortu.

Bolest zad není slabost ani selhání. Je to informace. Tělo tím dává najevo, že něco nezvládá ideálně. Naslouchat těmto signálům a řešit je včas je mnohdy ten nejlepší krok, který pro sebe člověk může udělat. A někdy k tomu stačí už jen přijít, probrat situaci a zjistit, co se má v daném dělat